Nebudem si nic nalhávat. Jsou zkrátka dny, kdy je člověk vděčný, že si už dopředu zvládl napsat vlastní epitaf. A tak jsem v jedné blahosklonně melancholické náladě učinila i já. Snad to bylo zkouškovým vypětím, snad tím, že bylo studené léto - každopádně můj vlastní epitaf jsem nakonec sepsala v nizozemštině. Je pravda, že se mi líbí, a že dosti dobře odpovídái mé povaze, kterou naprosto vystihla jedna má vysokoškolská profesorka, když mě označila jako Královnu dramatu, na druhou stranu se obávám, že pokud můj náhrobek bude v jiné nežli nizozemsky mluvící oblasti, vyzní zřejmě dosti směšně. No co už, tendenční jsem nikdy nebyla a možnost zařadit se po bok jiných velikánů, kteří si svůj vlastní epitaf rovněž sepsali už před, se mi zdá zkrátka neodolatelnou. Když jej čtu, běhá mi zároveň mráz po zádech a také cítím velkou dávku melancholie, zkrátka něco jako když si přečtete o tříleté holčičce, která sama v noci ušla tři kilometry po dálnici, když hledala plyšového medvídka, kterého měla celou dobu doma zakopnutého pod postelí.
Takže používaje známé úsloví s ročním obdobím, až se mě smrtka zeptá, co jsem dělala za života, můžu hrdě odpovědět: Znáš to, nic moc, samý poflakování a tak. Ale epitaf, epitaf mám napsanej! Queen of drama knows how to end.
En op mijn graf daar wil ik
in gouden letters staan
er ligt een vrouw die nooit wist
welke weg te gaan
Ze koos niet juist
en dat is reden waarom ligt ze hier
ze koos te slecht
haar hart verdronken in eeuwige rivier
Ze wist te veel
ze dacht te veel
en ze kreeg niets tegen
aan het einde moest ze hier in slaap gevallen blijven
Ze gaf te veel
ze verloor te veel
zo groot was haar pijn
al het troosten was te weinig ze kon niet meer zijn
But it sucks, bitch!
Žádné komentáře:
Okomentovat